Umělecká tvorba

Akademická malířka Libuše Pilařová Kverková

Umělecká tvorba

Akademická malířka Libuše Pilařová-Kverková vychází ve své tvorbě z generace malířů českého moderního realismu. Absolventka ateliéru profesora Vlastimila Rady na pražské Akademii výtvarných umění, zůstává věrna interpretaci podstatných rysů obklopujícího nás světa, z kterého čerpá motivy pro své malířské dílo. Zobrazovanou skutečnost vnímá v širších duchovních souvislostech, jimiž nám dává nahlédnout do dalšího rozměru okolní reality. Malířskou zkratkou a jí vlastním malířským rukopisem, jenž se vyznačuje energickými tahy štětce a hojným užíváním pastózních nánosů olejových barev, dokáže upozornit na pomíjivost detailu a tak zároveň odkrýt hodnoty trvalejší, ba přímo věčné. Tato autorčina schopnost vidění světa otevírá prostor pro silný estetický zážitek vnímateli uměleckých děl.

Libuše Pilařová Kverková

Tvorba paní Libuše Pilařové-Kverkové se tématicky váže jednak k místům staré Prahy, se kterými ji pojí celoživotní vzpomínky, krajinomalby pak čerpají náměty z milovaných jižních Čech, kraje kolem Jindřichova Hradce, kde autorka střídavě žije a tvoří již více než třicet let. Třetím okruhem malířského zájmu umělkyně jsou květinová zátiší.

Na motivech ze staré Prahy je patrná autorčina důvěrná znalost těchto míst. Hrad, pražské uličky, známá, ale i méně známá pražská zákoutí a scenérie ožívají před námi na plátnech, pro která je společná citová vroucnost, snoubící se s lehkou nostalgií vzpomínek a silou osobního prožitku. Po svém objevuje monumentální krásu či duchovní atmosféru Prahy.

V krajinomalbách zachycuje otevřené horizonty, v nichž postihuje typičnost jihočeské přírody v jednotlivých ročních proměnách. Přesto ale dominují mezi nimi zimní motivy, resp. období přechodu mezi zimou a jarem-předjařím. V tuto roční dobu z krajiny mizí sněhová pokrývka a místo ní se mezi zbylými zmrazky odhaluje ona zemitost, typická pro krajinomalby paní Pilařové. Autorka rovněž miluje vodní motivy, protože jak sama říká, voda dělá krajinu, dává jí dynamiku, je to jakési zrcadlo jejího vnitřního života. Jižní Čechy lákají malířku i z toho důvodu, že je to kraj vodních ploch jihočeských rybníků nebo tekoucí voda v korytech řek Lužnice a Nežárky, které jsou častými náměty jednotlivých uměleckých děl.

Na obrazech se dají vystopovat i určité paralely s expresionistickým viděním světa, jemuž do jisté míry odpovídá způsob aplikace barvy a nezaměnitelný barevný kolorit obrazů. Sama autorka se netají svým obdivem k expresionismu, zejména k dílu jednoho z hlavních představitelů tohoto směru moderního malířství 20. století, a to k norskému malíři Edwardu Munchovi.

Kromě krajinomaleb druhou velkou láskou malířky jsou zátiší. Většinou jsou to zátiší květinová. Uchvacují nás na první pohled svou jednoduchostí. Květy jsou volně rozloženy do váz prostých tvarů či keramických džbánů, někdy doplněné ovocem, aby zátiší bylo kompozičně vyvážené. Celkově zátiší působí zklidňujícím dojmem, bez větší dramatičnosti. Bez nadsázky můžeme říci, že obrazy paní Libuše Pilařové-Kverkové jsou určitým balzámem pro duši v této hektické době.

Všechny tři okruhy malířské tvorby se vzájemně prolínají a doplňují. Co je však pro ně společné, je to, že na každém obrazu nás na první pohled upoutá detailní znalost námětu, dokonalé zvládnutí malířské techniky a ničím nenahraditelný optimismus. Takové jsou obrazy akademické malířky Libuše Pilařové-Kverkové.

autor: Vladimír Mach